#2 týden

Druhý týden byl strašně hektický. V sobotu 29. 2. 2020 Jsem se seznámila s andělem Danielkou Schmidtovou, která se nám snaží neskutečně pomoci, a je to opravdu anděl na zemi! Spolu s Mončou z VUT Cavaliers Brno jsme začaly vymýšlet věci ohledně sobototy tedy Dobročinného zápasu za Martina. Jak by to mělo vypadat, jak by to mělo probíhat a já se už začala těšit až bude sobota :) potom jsme šli ještě na chvilku s Dančou za Martínkem, aby se poznali. :) pondělí a úterý bylo takové normální, strašně moc školy, zařizování věcí, ale hlavně jsem zřídila transparentní účet. Pokud by jste taky chtěli přispět, jakoukoliv finanční částkou, udeme velice vděční. :) Č.ú.: 000000-4226638013/0800. Děkujeme moc! :)

Ve středu byl ale program velice zábavný. Táta s mámou museli jet do Prahy, kvůli Martínkovi a další léčbě a tak jsme s Fildou šli hlídat Martínka. :) Věděla jsem, že to bude náročný, ale nevěděla jsem, že až takhle. :/ Měli jsme spoustu věci, které jsme za ten den museli stihnout. Musel si Marťas často vyplachovat pusu, musel pít a jíst, což bylo často problém, protože v téhle chvíli to je pro děti to nejhorší. Nemají chuť a když dostanou na něco chuť mají problém to spolknout. :( Navíc jsem musela měřit moč, což bylo hrozný, jelikož Marťas byl strašně zavodněný a chtělo se mu na záchod pořád. :D

Nakonec jsme to ale všechno zvládli, Máma večer ještě za Martínkem přijela, řekla mi, jak to dopadlo v Praze v Motole. Bylo to strašně moc informací a tak nějak se mi to všechno zpracovávalo při cestě domů. Občas mám takový pocit, že je to všechno jenom hloupý sen, že se nic takového nestalo, ale potom se podívám na Martínka a uvědomím si, že nesmím myslet na to, že to není sen, ale že musím udělat MAXIMUM pro to, abych mu pomohla. Jakkoliv, buď abych se snažila sehnat nějaké penízky domů, aby jsme mohli koupit potřebné věci, protože teďka to bude velice náročné nebo třeba jenom uvařit jeho oblíbené jídlo, na které dostal chuť:) Vím, že tady musím být pro něho a taky budu! jsem jeho ségra a spolu to zvládneme!! :) 

Ono je to totiž strašně těžké nějak zapojit sourozence, pokud je ten sourozenec menší, nemá moc jak pomoct. Když Martínek měl leukémii po prvé a po druhé, začala jsem chodit do první třídy a po druhé jsem nastupovala do páté třídy. byla jsem ve věku, kdy z toho to dítě ještě nemá moc smysl, věděla jsem, že Martínek je vážně nemocný, ale nedokázala jsem si uvědomit, jak moc. To až s příchodem třetí léčby, jsem starší, plnoletá, více o tomhle onemocnění vím, takže se můžu také více zapojit a pomoct při léčbě. 

Ale o sourozencích a léčbě bude věnován další článek. :)

Mějte se hezký a dávejte na sebe pozor. :)